Co vás při této otázce napadne jako první? Politika? Názor? Tělo?

Je v lidské přirozenosti... tedy alespoň části z nás, vše hezky systematizovat a škatulkovat. Vše hezky popsat a zařadit. Řády, podřády, čeledi, třídy, druhy...

Nejčastěji nosím obyčejné šněrovací kecky, protože miluji pohodlí. V obchodě mne ale stejně vždycky nejvíc zaujmou lodičky, které bych si musela obouvat ze štaflí. Jsem jimi naprosto uchvácená.

S některými věcmi čekáme na ten pravý okamžik. Až bude ta správná chvíle. Ideální podmínky. Šetříme si nové drahé šaty na speciální událost, delikatesní laskominu na slavnostní sešlost a minisukně na nové nohy.

Pořádně nevím, co to je meditace. Rozhodně mne samo od sebe ani nenapadne usednout na pohankový polštářek do lotosového květu a půl hodiny tiše sedět a meditovat. Jednak nevím, jak se to dělá, a za další nemám ten polštářek.

Poslouchám své tělo. Jdu do sebe. Naciťuji se. Vnímám své tělo. Poslouchám jeho signály. Jsem v souladu se svým cyklem... Prostě už jsem hotová vědma, co vám budu povídat.

Zamyslela jsem se, když jsem dnes přijela domů. Autem. Seděla jsem za volantem, dálkovým ovládáním si otevřela bránu a vrata od garáže. Ani jsem nemusela vystrčit nos. Z auta jsem vystoupila rovnou do domu. A za chvíli už jsem seděla u počítače.

Jaká jsem? Jsem kočka nebo vopice?

Jakože jsem princezna, a jakože ty jsi princ, a jakože jsem ve věži, a jakože mně hlídá drak, a jakože ty ho zabiješ.

Uvažovala jsem nad tím, v jaké poloze je nejlepší spát, pro naši krásu i pro naše zdraví. Někdy si ale říkám, že by bylo krásné spát někdy v posteli.