Geometrie

21.12.2017

Během let mé tělo prošlo mnoha geomerickými tvary (dnes nám mnohé lajfstajlové magazíny radí, jak tyto geometrické objekty co nejlépe obléknout, aby vypadaly jako jiné geometrické objekty, nebo - ještě lépe - ve finále všechny stejně univerzálně a nudně).

Byla jsem štíhlý trojúhelník, na němž nabírané rukávky vypadají fakt divně, takže není divu, že jsem v té době nejraději lítala venku převlečená za indiána.

Byla jsem koule s úctyhodným obvodem pasu přes metr a ani tisíc vizážistů by ze mne neudělal "přesýpací hodiny", i kdyby se všichni postavili na hlavu.

Byla jsem placatá tyčka, z níž dopředu trčel jen nos a do svatebních šatů jsem si musela jít koupit nějaká prsa, abych si ty prázdné prostory nemusela vycpávat srolovanými ponožkami.

Jedno však tyto mé metamorfozy měly společné. Nebyla jsem spokojená.

Když jsem byla štíhlá, toužila jsem po prsou, když jsem měla prsa, toužila jsem po pasu, když jsem byla kulatá, chtěla jsem mít chlapeckou postavu a když jsem vypadala jak klempířský učeň, lákala mne postava Marilyn Monroe.

Nyní má mé tělo elegantní formu odměrného válce.

Určitě bych byla šťastnější - spokojenější - krásnější, kdybych byla hubenější.

Nebo ne?

Když tu tak uzobávám své oblíbené mandle v čokoládě se skořicí, představila jsem si, že bych je asi nemohla tak bezstarostně uzobávat, pokud bych chtěla to štíhlejší tělo (pravděpodobně tyčku bez prsou). Ani těsto na těch pár išlských koleček, co letos peču. Ani zlomený vanilkový rohlíček. Ani sklenku vína.

A už je mi to jasné. Nebyla bych šťastnější. Potřebuji tu svobodu sem tam si radostně mlsnout a nepřemýšlet. Potřebuji si užívat života bez ohledu na to, zda je moje aktuální forma právě in. Potřebuji se mít ráda takovou, jaká jsem.

A navíc, geometrie mně vždycky bavila a tolik tvarů jsem ještě nevyzkoušela!

Tak, na zdraví!