Meditační intermezzo

10.04.2018

Pořádně nevím, co to je meditace. Rozhodně mne samo od sebe ani nenapadne usednout na pohankový polštářek do lotosového květu a půl hodiny tiše sedět a meditovat. Jednak nevím, jak se to dělá, a za další nemám ten polštářek.

Jsem těžce racionální. Můj mozek neustále analyzuje a zkoumá.

Ale už jsem párkrát řízenou meditací prošla. Líbilo se mi to. Pokud jsem zrovna neusnula. Moje hlava si často i u těchto vedených meditací jede po svém. Je to takový samorost.

  • V meditaci si mám lehnout do vln moře. Zkusím to, ale strašně to studí, takže se zahrabávám do horkého písku a další pokyny ignoruji.
  • Jdu do chrámu. Je velký, velebný a kamenný. Ale houby. Je celý dřevěný a nesmírně útulný.
  • Mám si najít krásné místo v přírodě. Mám jej. A usednout pod strom. Paráda. Krásně si hovím. A nad hlavou mi prý šustí listí a mám pohlédnout, jak světlo listy prosvětluje. A já celou dobu sedím pod borovicí.

Někdy mne to rozesměje. Někdy jen pobaví. Ale tak jako tak úplně vyvede z koncentrace.

Asi nejsem typ na meditace. Nebo ano? Co je vlastně meditace? Ráda jsem o samotě a něco dělám. Vyrábím. Třídím a rovnám. Tančím a vychutnávám hudbu.

Je i toto meditace?

 Jestli ano, tak jsem spokojená, protože lotosový květ bych udělala pouze s odbornou asistencí kata.

Namasté!