Zodpovědně zodpovědní

Chováme se dost zodpovědně? Zodpovědné chování. Zodpovědný přístup. Zodpovědná výchova k zodpovědnosti. Zodpovědnost za druhé. Zodpovědnost za své zdraví.

Často skloňované slovo. Také zdroj mindráků, nemocí, starostí. Chceme, aby se děti zodpovědně chystaly do školy, protože pak budou mít hezké známky. Kontrolujeme je. Trestáme je černými puntíky či poznámkami.

Vychováme je tak k zodpovědnosti?

Dnes mne tak u vaření oběda napadlo, že zodpovědnost často zaměňujeme s poslušností. Myslím, že zodpovědnost je dobrovolná. Není to vykonávání něčeho jen proto, abychom se vyhnuli nepříjemnostem a trestu. Pamatuji si okamžiky, když jsem v některých oblastech svého života přebírala odpovědnost. Byla jsem už dost stará, žádné malé dítě. Do té doby jsem byla jen poslušná. Okamžik, kdy jsem šla spát ne proto, že mi to někdo řekl, ale proto, že jsem se chtěla dobře vyspat. Okamžik, kdy jsem začala vstávat po zazvonění budíku hned, abych se v klidu nasnídala, a ne když mi někdo 6x přišel říct, ať už vylezu.

Je velice snadné nechávat zodpovědnost na druhých, především, když ti druzí (z pozice autority) se jí bojí vzdát.

Přesně si vzpomínám: už jako dítě jsem nebyla milovník domácích prací (pominu-li období předškolního věku, kdy jsem si s velkou chutí utírala prach a leštila police leštěnkou na dřevo, protože to byla zábava, společná práce s maminkou a nebyl to mus.). Brzy jsem zjistila, že ty neumyté hrnky od snídaně bych sice měla umýt, ale vlastně nemusím. A když to neudělám, vyslechnu si kázání, ale pasivní rezistence nakonec přinese kýžené ovoce - ty hrnky umyje někdo jiný a já si mohu dál kreslit nebo číst. Prostě tu zodpovědnost za pořádek nevezmu a nechám ji na druhých, kteří ji stejně nepustí.

Stejně tak je to i se zodpovědností za své zdraví.

Mohu nechat zodpovědnost na lékaři, že mi na mé neduhy z pojídání čipsů před telkou předepíše správné léky, a nebo ji mít za své zdraví sama a žít raději tak, abych léky nepotřebovala. Nečistím si každý den zuby a nechodím pravidelně k zubaři proto, že bych se bála, že mi jinak vynadá, ale proto, že mi to zachraňuje zuby před zkázou a cítím se dobře, že mi nesmrdí z pusy.

Zodpovědnost znamená chtít a ne muset. Povinnost je o postušnosti. Zodpovědnost o vnitřním přesvědčení.

Můžeme však v životě mít 100% zodpovědnost za vše, co děláme?

Spíše je důležité, mít zodpovědnost za to, co je naše a ne za ostatní. Lidé, kteří příliš přebírají zodpovědnost za druhé, ztrácí zodpovědnost za své vlastní zdraví a spokojenost. Asi máme jen určitou kapacitu.

A také to znamená nevinit druhé z vlastních selhání. Když se večer zlinkujeme, nemůžeme se pak druhý den divit, že nám v hlavě mlátí kladivo a místo jazyka máme žínku.

A je fajn si občas odfrknout: Když si jdeme zacvičit, rádi vypínáme mozek a necháme trenérku, aby počítala opakování cviků a vedla nás. Je to úleva.

Pro spokojený život to chce zodpovědnost vědomě přijímat a vědomě pouštět.

Především ve vztahu k dětem. Sice nebude vše hned podle našich představ (ale kdo říká, že ty jediné jsou ty správné, že?), bude pár nehod a věcí k řešení. Převzít zodpovědnost nejde z minuty na minutu. Ale nakonec uvidíte, jak rozkvetou. A pak nás překonají.

Tak jak to bude letos u vás třeba s balením na dovču?

PS:

Koncepce XB je především o zodpovědnosti ke svému tělu. Sami si zodpovídáte za to, jak vypadáte a jak se cítíte. Můžete pracovat doma. Zodpovědně. Ale můžete také chodit do klubu a na hodinu a půl svou zodpovědnost za svůj vzhled a dobrý pocit nechat na mne. A to se vyplatí, ne?