Helena nebo hydra?

Jaká jsem? Jsem kočka nebo vopice?

V průběhu měsíce se parádně potácím mezi oběma polohami. Jednou se zahlédnu v zrcadle, než vlezu do sprchy a říkám si:

"No těprsk, ten pupek, větší než prsa...a ty žilky všude, a jsem nějaká hrbolatá/flekatá/povislá/(dosaďte libovolné odporné přídavné jméno).

Po 14 dnech lezu do sprchy a říkám si:

"Jé, mám pas! Vypadám dobře! A to břicho je fajn, na to že porodilo tři děti, je to paráda! I nohy a ruce jsou pěkné, žádný rosol, lesklé vlasy, svěží pleť, na ten věk jsem pěkná!

Máte to také tak?

Skvělé na tom je, že prostě vím, že každý měsíc budu pár dní hezká. I když si právě v tom okamžiku připadám jako hydra, přijde ten den, kdy pohlédnu do zrcadla s chutí, protože tam uvidím Helenu Trojskou.

A ty dny, kdy jsem ošklivá, jsem zase akční. A má to tak být. Nemám chuť se natřásat u zrcadla ani před muži, ale mám chuť doma všechno vyházet, uklidit a dodělat. Někdy prostě na krásu není čas.

Už vím, že otázka nezní jestli jsem kočka nebo vopice. Ale jestli jsem právě v roli femme fatale nebo supermanažerky. Už vím, že potřebuji obojí. Jde jen o správné načasování. Vědět, kdy se fotit, okouzlovat lidi, a kdy prohánět členy domácnosti jako harpyje, ať to lítá.

Ať žije cykličnost.