(Ne)hubnu?!

26.11.2017

Bylo mi asi tak 33 let, když mne opustil pas. Nemyslím cestovní. Myslím "nejužší místo trupu", jak praví definice v oděvnictví. I když tato se mi zdála vždy moc vtipná, obzvláště při pohledu na mého strýčka, který měl v místě pasu spíš něco jako rovník.

Pas. Symbol ženskosti. A teď byl fuč. Přečkal se mnou pubertu a dospívání, tři děti a teď je pryč. Jak je to možné?! Nikdy jsem váhu nemusela řešit. Občasné výkyvy se regulovaly samy. Cpala jsem se v létě polárkovými dorty tak, že jsem nabrala osm kilo? Na podzim jsem začala opět tančit a kila byla pryč sama od sebe. Každé těhotensví mi přineslo dvacet kilo navíc. A mateřství je zas odneslo. Bylo to snadné. Nechápala jsem, jak se někdo může vykrmit a být tlustý. A že s tím něco nedělá. Pýcha předchází pád.

A teď jsem si Černého Petra vytáhla já. No dobrá, budu s tím něco dělat! Začala jsem intenzivněji cvičit. 3x - 4x týdně jsem cvičila a posilovala jako o život. Občas i každý den. A výsledek se brzy dostavil. Nenatáhla jsem džíny přes stehna, takže jsem je musela po stranách rozpárat a všít vsadky. Ruce jsem měla jako vzpěrač. Kamarádi říkali, že by ode mne nechtěli dostat facku.

Pas se však účastnit nechtěl.

Kamarádka mi řekla, že by mne měli fotit jako odstrašující fotku všem, kdož chtějí zhubnout cvičením. Druhá mne uklidňovala: Neboj, přes prázdniny splaskneš....

Pochopila jsem, že takto se ze mne Twiggy nikdy nestane.

Inu, rozhodla jsem se pro odbornou pomoc. Přes STOB jsem si našla kontakt na lékařku, která mi poradí. Dostavila jsem se žíznivá a na lačno. Poležela jsem si, aby se tekutiny ve mne hezky rozložily a nechala se počítačem proměřit, zvážit a změřit. Vyplnila jsem dotazník o věku, počtu dětí i velikosti nohy.

Počítač chvíli chroupal a pak vyplivl verdikt. Vody i svalů nadprůměrně, doporučuje přibrat dvě kila sádla! Málem jsem omdlela. A co to břicho? ptám se lékařky. Hmm to máte pravdu.... a z lehu se rolováním posadíte? Snadno, řekla jsem já, naposilovaná borkyně. Silvestr Svaloun by se vedle mne mohl jen stydlivě krčit. ..".A mohla byste přidat ještě hodinu týdně cvičení" Zamyšleně na mne pohlédla. Na stehnech se mi rýsovaly svaly, za které by se nemusel stydět účastník Tour de France.  "Ale ne posilovacího...."

Odcházela jsem s obrázky talířků pro počítání kalorií a doporučením jíst po 3 hodinách. Na talířkách nebylo vyobrazeno nic, co bych chtěla jíst - taveňáky, margaríny, párky, natož přepočítávat. Ale byla jsem poctivá. 2 hodiny a 59 minut jsem myslela jen na to, že bych něco snědla. Po 3 hodinách mne všechny chutě přešly. Do očí se mi vkrádal šílený výraz. Mou nejoblíbenější literaturou se staly kuchařky.

Zjistila jsem, že diety nejsou pro mne. Že myslím jen na jídlo. Že se neraduji ze života.

Tak jsem to nechala plavat. Celé léto jsem se válela, a jedla dle svých chutí. A jedu tak dál. Už se sice plynule neposadím z lehu bez hekání, ale je mi líp. Sedm let jsem se nevážila. Faldy jsem přijala za své. Však jsou mé. Asi je mám proto, abych byla měkká mazlicí maminka.

Hýbu se jen pro radost. Poslouchám své tělo. Tančím a dělá mi to dobře na těle i na duchu. Doplňuji to kalibrací těla, abych neměla hrb a vyvalené břicho. Miluji ležink a dobré jídlo.

Už jsem pochopila, že nemohu mít postavu jako v šestnácti.

Že nejsem holčička, ale žena.

A navíc.

Nedávno jsem v zrcadle zahlédla svůj pas. Asi čekal, až se začnu mít ráda.