Krémové schizma

15.11.2017

Fáze první

Krém je základ mé krásy! Krém mě zachrání! Noční výživný mě v noci vyživí (i když jinak držím dietu a nedopřeju si ani creme brule pro obědě), denní hydratační mě ve dne hydratuje. Oční krém projasní můj zrak (není z očí, že ne?). Pleťové mléko, tělové mléko, pleťová voda (zní to jako svačina). Jsou v tom kyseliny s dlouhým názvem? Ještě lepší! A bez koenzymu Q10 už snad dnes nikdo nedá ani ránu, že? A co to ještě frčí? Placenta, (dnes ji dokonce kde kdo rituálně pohřbívá), a urea, ta je stále v oblibě (ač občas přemýšlím, kdo pak ji asi načůral). Bože, málem bych zapomněla na zázračné mycelie, které mě vyčistí lépe než savo. Krém na ruce, krém na nohy, krém na paty, krém proti striím, zvláčňující, zpevňující, bělicí i tónovací krém, peelingový krém, krém na holení, krém po holení, krém bez holení...

V koupelně se mi hromadí speciální lahvičky, kelímky a tubičky. Juchú!

Protože čím víc lahviček, tím víc o sebe pečujeme...nebo ne?

Krásně se to všechno vstřebává, vrásky a fleky mizí... tedy potvrzuje to 9 z 10 žen... psali na obalu. Ahá, obal! Co to tu na něm je? Drobné písmo, mnoho řádků... po té, co si přeložím anglické a latinské názvy už tolik nechci, aby se to tak krásně všechno vstřebávalo.

Fáze druhá

Chci jen přírodní krémy. Už žádné hormonální disruptory, ropné oleje, konzervanty a barviva. Žádné jedovaté mycelie. Parabeny. Pěnidla, plnidla a šumidla. Žádné kapání krému do králičích očíček. Odhlodlaná jak Křižák na cestě do Jeruzaléma, vyrážím do obchodů s lupou a s dostatečným časovým předstihem. Po několika hodinách zapálené četby, googlování a luštění zjišťuji, že musím hledat speciální obchody, v běžných je jen obyčejná reklamní chemie. S mapou a buzolou vyrážím. A nacházím. Krásné útulné a voňavé obchůdky. Ale zase mi něco chybí. Peníze. Ty krémy bez masivních reklamních kampaní, ropy a chemických vycpávek stojí mnohem víc než indulona. Vracím se s penězmi. A kupuji. Mám skvělý pocit. Teď konečně přichází ta pravá krása a péče.

Fáze třetí

Nový superekologickopřírodní krém je skvělý. Nadšeně o něm všude vyprávím. Krásně voní éterickými oleji. Ale rychle se kazí, takže se hodně mažu a lahvička je malá. Je mi skvěle. A výrobci také, protože brzy běžím pro další... a další...Zkouším jeho denní, noční, odpolení i večerní verzi. Rodině vařím jenom škubánky a nudle s mákem, protože na víc už mi nezbývají peníze. Rodina se bouří.

Fáze čtvrtá

Superextraekologickopřírodněekonomická péče. Kokosák. Juchů! Namažu s ním obličej, prdýlku, boty i chleba. Jásám. Jásá i rodina, dělám řízky. Kokos sem kokos tam. Ale co to? V honbě za nejlepším krémem jsem jaksi pozapomněla na svou pleť! Ze samého mžourání na etikety mám vrásky kolem očí. Z vymýšlení levných rodinných receptů přísně stažená ústa.

On ten kokosák je fajn, ale....

Nechtělo by to přeci jen nějaký ten levnější, trochu chemický, protivráskový...?!

Fáze pátá

Uprostřed největšího dilematu všech dob zacinkají baňky. Jasně! Stačí troška oleje (třeba právě ten kokosák) a baňky a pleť je jako peřinka. Na hlavě i na těle, v každou denní dobu. Že mne to nenapadlo hned! Peněženka neúpí, rodina netrpí chronickou podvýživou z nadbytku levných moučných jídel, ve schránce se nehromadí upomínky.

V koupelně (i kuchyni) nastal klid a mír.

Na krémy jsem ale nezanevřela.

Mám je stále ráda.

Nejraději tvarohový s vanilkou.

Mňam!