Najdi svou vášeň a buď ve flow

Tak co, přiznejte se, taky už jste to zkoušeli? Hledat svou vášeň, najít ji, věnovat se jí a pak být ve flouuuu? Já taky, samozřejmě.

Zkoušela jsem řízenou meditaci, kde se mi mělo mé poslání, má síla, zobrazit na nebi v obláčku. Zamávalo mi tam nějaké cizí dítě. Dost mně to zarazilo, protože, přiznejme si to, děti jsou roztomilé, úžasné, fajn, ale někdy ty cizí haranty nemůžu ani vystát.

Pak jsem zkoušela jinou techniku. Psát si na list papíru sem a tam co dobře umím, co dělám a vnímat při tom své emoce. Prý až budu psát něco, u čeho se třeba rozbrečím, to je to ono. Nejprve jsem si myslela, že list zůstane prázdný, protože mám pocit, že dobře neumím nic, ale pak jsem se odbrzdila a psala. A čekala na POCIT! Nakonec se dostavil. Byl silný. Pocit bolesti v ruce. 

Další možností, jak najít to své gró, je odpovědět na otázku: "Řekni, co bys dělala, kdybys neměla žádná omezení?" Záludná otázka. Jednak mám omezení tak plnou hlavu, že přes jedno nevidím druhé,  a jednak... (přiznám se, bez omezení, že bych ležela na gauči nebo u vody, četla si a pojídala meloun nebo jahody se šlehačkou?)

Jak vidno, nebylo to se mnou snadné. Jsem nevnímavý pařez. Vypadalo to, že jsem ztracený případ. Tuctový jedinec bez zvláštních talentů dobrý leda tak k pásu.

Ale už jsem to našla. Už vím, co je má vášeň, kdy jsem skutečně ve flow.

Napadlo mne to v okamžiku, kdy jsem jemně vyšilovala (lehký infarkt, nespavost, bulimie) kvůli termínu došití asi pěti objednaných panenek. Jak se termín blížil a čas se krátil, dostávala jsem se totiž do toho. Teď nemyslím to vyšilování. Myslím flow! Do své vášně. Poznala jsem to!  Podle čeho? Podle toho, že jsem si ušila mrňavého snowboarďáka, vybaňkovala si dekolt a obličej, vymyslela a vyzkoušela nový střih na miminko, navštívila sousedku, upravila fotky a napsala blog, upekla tři plechy štrůdlu a vyžehlila měsíc odkládané kapesníky.

Jsem totiž mistr prokrastinace. To je má vášeň. V tom jsem fakt dobrá.

A co vy?