Procházka?! Brrr...

22.11.2018

Když mi bylo pět, nechápala jsem, jak ty dospělé může bavit jen tak chodit! Kráčet. Zcela nudně, nevynalézavě. Smutně a pomalu. Vždyť se přece můžeme pohybovat tolika zábavnějšími způsoby. Například hopsáním. Nebo skákáním po jedné noze. Nebo utíkat, co vám síly stačí. To je nejen zábavné tím, jak vám vlají vlasy, ale navíc též mnohem rychlejší.

Poslední dobou pracuji hodně sedavě. S výjimkou lekcí KXB a pondělního rána na koni (které mne zachraňují před totálním zhroucením těla), trávím hodně času svou druhou profesí - navrhováním a šitím panenek, výrobou návodů a tak dále. Když nesedím u šití, sedím u počítače, píšu knihu, edituji fotky a články. V říjnu se toho sešlo tolik, že jsem několik dní ani nešla ven. Když už jsem někam vyrazila, bylo to autem. Na těžký nákup, na poštu s balíky, večer pro děti na kroužek. Dělat manuální práci je skvělé. Sledujete zrození něčeho, co by bez vás nevzniklo. Můžete si hrát a zkoušet a objevovat. Můžete se hodně vzdělávat - uši i hlava jsou volné na poslouchání zajímavých pořadů, knih a článků. Ale oči trpí. Trpí i celé tělo. Chce to prostě více pohybu na čerstvém vzduchu a pohledů do dálky.

Nemám ráda procházky.

Je to něco, co bych moc potřebovala, ale:

  • mám pocit, že je to ztráta času, kdy můžu šít, nebo dělat web, nebo psát, nebo prát, nebo... ... prostě dělat něco užitečného a ne jen tak se poflakovat po okolí.
  • jít ven sama, mne nebaví
  • jít někam bez cíle, se mi zdá hloupé
  • někdy bych si radši lehla a četla (ach ty oči)

Tak okukuji, co ostatní:

Děti mají o procházky vystaráno - než dojedou do školy a ze školy, mají alespoň pět kilometrů v nohách.

Sousedé venčí psy.

Mám kamarádku, která si krokoměrem naměřila, kolik musí nachodit a pak to svižně obchází. Občas jdu s ní. Ve dvou je to zábava. Navíc miluji zazvonění u dveří a dotaz: "Nepůjdeš ven?" Vrací mne do dětství.

Moje maminka nachodí dlouhé kilometry díky audio knihám. Sluchátka v uších a vesnice po vesnici mizí v dáli.

Zkouším, co na mne funguje.

  • Když to jde, nechávat auto doma. Jen na zastávku autobusu je to kilometr.
  • Chodit nakupovat drobnosti do místního obchodu. Další kilometr.
  • Jít dítěti naproti k autobusu. Ze zastávky je to stále do kopce (další bod!).
  • Ale hlavně asi přestat jen nudně chodit.
Asi bych měla odhodit tu falešnou důstojnost dospělého, a dělat si procházky po svém. Vylézt na dub u hřiště, sklouznout se, zkusit přeskočit potok, kousek popoběhnout, nešlapat na čáry, popovídat se sousedem, pověsit se na větev za ruce, válet sudy a vylézt na skalku.... hmm, to vypadá zajímavě!

Navíc je to skvělý způsob, jak protáhnout celé tělo!

Tak až uvidítě nějakou plnoštíhlou ženu ve středních letech, jak funí a drápe se na strom, nevolejte Chocholouška. Jsem to já na procházce.

Tak já letím ven, zatím čau!

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky