Břicho a já

22.06.2018

Břicho je jedna z těch částí těla, ke které máme dost zvláštní vztah. A nejen my ženy. Své břicho řeší i muži. Nejčastěji se z něj snaží udělat onen věhlasný pekárenský produkt.

Během posledních pár let jsme si oba, mé břicho i já, prošli vývojem. Každý zvlášť i v našem vzájemném vztahu.

Já se ze štíhlé dívenky stala matkou tří děti a zralou ženou.

Mé břicho na počátku bylo pěkné pevné a sportovní. Bylo takové přirozeně, bez posiloven a fitek. Pak se několikrát zvětšilo, třikrát přímo ohromně, a zase splasklo. Poprvé vše proběhlo tak, jako by břicho bylo gumové. Podruhé už je poznamenala operace slepého střeva v těhotenství, takže z toho vyšlo s obří jizvou jako pirát. Poslední změnu už nezvládlo v plné kráse. Pupík se rozpliznul, kůže už se nesmrštila a volně visela. Na břiše se udělaly hrbolky, jizvy a záhyby. Do plavek jsem si volnou kůži musela zakasávat.

Přestala jsem břicho ukazovat. Už žádná trika pod prsa. Místo bikin tankiny.

Nu co, říkala jsem si, být zdevastovaná po dětech, to má aspoň nějakou cenu. Pořád lepší, než chátrat jen tak pouze věkem.

Ale i tak má láska k břichu slábla. Hlavou se mi honily myšlenky šeptající něco o plastice a uříznutí všech přebytků.

Se školní docházkou děti přišlo i větší ukládání stresového tuku na břicho (zjevně sama nemám svůj vztah ke škole dořešený, když mne to takhle vzalo). Pěkně se zvětšilo. Zkoušela jsem je zkrotit cvičením, ale k čemu to vedlo jsem již psala. Tak jsem rezignovala.

Vloni v létě jsem ale začala testovat hmatové techniky. Zcela upřímně doznávám, že nejsem příliš svědomitá a pravidelnost u mne moc nebydlí. Ale léto, lehké oblečení a častý pobyt v plavkách způsobil, že mi břicho přímo padlo do rukou.

A jaký div! Ke konci dovolené jsem si už nemusela zakasávat volnou kůži do spodku od plavek!

A dnes mám své břicho opět ráda. Není malé, ani sportovní. Spíše než ten bájný pekáč buchet stále připomíná velikonoční mazanec. Ale už není samý hrbol a podivný plandající záhyb.

Za sebe mohu jednoznačně říci, že Koncepce XB mně i mému břichu moc pomohla.

A je mi upřímně jedno, zda je to objektivními změnami na břiše nebo pouze (ale ještě důležitěji) proměnou v mé vlastní hlavě. Obojí se počítá.