Je zajímavé, jak sami sebe vnímáme. Jaké chyby na sobě vidíme.

Od malička se učíme, jak se slušně chovat.

Kdyby se mne dnes někdo zeptal, co je má nejoblíbenější činnost, bez zaváhání bych řekla: spaní.

Dýchání. Snadné jak facka. Jde to samo. I když spím. Dokonce i když jím. Nic na tom není, vždyť to zvládnou i malé děti, že? I ty, co jim není ještě ani celá minuta. Tak co s tím pořád kdo má?

Pořád se chceme omlazovat, být krásní, mladí, svěží fit.

Kdo mne dnes potká, na 99% uvidí nenalíčenou ženu s očima jak dvě dírky do sněhu. Prostě se nemaluji. A není to z nějakého přesvědčení o přirozené kráse, strachu z dekorativní kosmetiky či neschopnosti. Přátelé, proč bychom si to nepřiznali, pravou příčinou je pohodlnost (což je takové hezčí označení lenosti).

Během let mé tělo prošlo mnoha geomerickými tvary (dnes nám mnohé lajfstajlové magazíny radí, jak tyto geometrické objekty co nejlépe obléknout, aby vypadaly jako jiné geometrické objekty, nebo - ještě lépe - ve finále všechny stejně univerzálně a nudně).

Bylo mi asi tak 33 let, když mne opustil pas. Nemyslím cestovní. Myslím "nejužší místo trupu", jak praví definice v oděvnictví. I když tato se mi zdála vždy moc vtipná, obzvláště při pohledu na mého strýčka, který měl v místě pasu spíš něco jako rovník.

Krém je základ mé krásy! Krém mě zachrání! Noční výživný mě v noci vyživí (i když jinak držím dietu a nedopřeju si ani creme brule pro obědě), denní hydratační mě ve dne hydratuje. Oční krém projasní můj zrak (není z očí, že ne?). Pleťové mléko, tělové mléko, pleťová voda (zní to jako svačina). Jsou v tom kyseliny s dlouhým názvem?...

V poslední době zažívám dost změn. Šiji panenky (k čemuž mne před lety nakopla fantasická Olga Bušková), připravuji o nich knížku (podaří-li se), chystám se dělat workshopy. Mimo to jsem absolvovala zajímavé kurzy, poznala mnoho senzačních lidí a naučila se spoustu nových věcí.
Některé mne zaujaly natolik, že jsem se rozhodla předávat je dál.